(přepis kandidátského projevu na sjezdu KDU-ČSL)

Sestry a bratři,
na tomhle sjezdu musí vyhrát naděje. Víte, já vstupoval do KDU-ČSL v roce 2010, hned po prohraných volbách, protože jsem se prostě nedokázal smířit s tím, že by na české politické scéně nebyla strana, kterou bych mohl volit. Že by tady nebyla křesťanská demokracie.

V té době opustilo Lidovce mnoho lidí a novináři říkali, že zanikneme. Ale právě naděje nás hnala dopředu. S pár kamarády jsme se snažili něco dělat a pořádně jsme nevěděli co a jak. Starší nám předávali zkušenosti a my jim na oplátku energii. Byli jsme jen malý střípek v mozaice, tu hlavní práci táhl Pavel Bělobrádek. Když se tenhle politicky nezkušenej blonďatej klučina stal předsedou, tak našemu návratu do sněmovny už věřil opravdu málokdo. Jenže ono se to povedlo, ono se to podařilo a Lidovci se vrátili do sněmovny. Byla za tím dřina, energie, disciplína, odvaha, koncentrovaný tým a hlavně naděje.

Jsem vystudovaný projektový manažer, proto chci dotahovat věci do konce. Když si něco napíšeme do programu nebo do vládního prohlášení, tak to pro mě není fráze, ale úkol, který je potřeba splnit. Někdy to není lehké a je potřeba být tvrdý a vytrvalý a někdy jsem s tím až otravný. Proto ne vždycky jsem oblíbený, a proto můžu někdy působit arogantně. Ale bez politické odvahy nedokážeme měnit svět k lepšímu. Bez politické odvahy nedokážeme hájit vlastní identitu a postupně a plíživě se budeme ztrácet. A to já rozhodně nechci. 

Často se mě ptáte, proč jsem spoluzakládal Mladé lidovce. Chtěl jsem, aby se mladí lidé mohli na politiku připravit, tvořili občanskou společnost a pomáhali Lidovcům ve volbách. A to dělají dodnes. Proto se stali nejsilnější mládežnickou organizací v zemi. Díky za to.

Proč o tom mluvím?

Protože tehdy jsme měli naději. Ta jakoby se nám v posledním roce začala vytrácet. Každý týden navštěvuji lidovce v různých koutech naší země a někdy od vlastních členů slyším, že už na to nemáme, že si nevěříme. S tím já se teda rozhodně nehodlám smířit. Já do KDU-ČSL nevstupoval, abych přihlížel, nic nedělal a čekal, kdo z nás zhasne. Pokud mi dáte důvěru, budu Vás všechny motivovat a přesvědčovat, že můžeme vyhrát. Já jsem kdysi hrával fotbal a když nastupujete na plac proti týmu, který vede tabulku a je na Vás deka, tak už vlastně prohráváte 2:0. S tím se nesmířím, já vždycky věřím ve vítězství. KDU-ČSL je pro mě srdcová záležitost, lidovci jsou pro mě rodina, protože to je jediná strana v Česku, která má ve svém středu člověka a jeho důstojnost. 

Jsem přesvědčen, že první místopředseda je pro předsedu tím nejdůležitějším člověkem. Musí být jeho parťákem, dobrým rádcem a přítelem do nepohody. Musí odpracovat spoustu práce uvnitř strany, protože předseda na to logicky nemá tolik času. Musí předsedu bránit, když je potřeba a nesmí se bát vystoupit do popředí ve správný čas. Každý úspěšný předseda se opírá o svého prvního místopředsedu. Dlouhodobým vzorem této práce je pro mě Jan Kasal. První místopředseda musí tvořit tým. Nesmí být předsedovi opozicí. Konflikty musí uhlazovat, ne vytvářet.

Jdu do toho s konkrétním programem
Umím nastavovat efektivní systémy řízení. Vytvořím týmy lidí, kteří spolu budou chtít pracovat a potáhnou Lidovce k lepším výsledkům. Zlepším náladu ve straně. Dokázal jsem to v Brně, kde jsme v poslední volbách získali historicky nejlepší volební výsledek a díky tomu 7 starostů v městských částech pro KDU-ČSL. A chci se o to pokusit v celé zemi. Nebude to lehké a nebude to zadarmo. Bez energie, odhodlání, odvahy a dřiny to nepůjde. A sám to taky nezvládnu. Tím největším pokladem a hodnotou pro lidovce jste vy a vaše schopnosti, které musíme umět využít.

Pokusím se zlepšit prezentaci strany. V té je totiž síla. Nápady, které fungují, musí dostat prostor. Prezentace strany nemůže být experimentem pro učně. Do prezentace strany zapojím odborníky. Musíme změnit směr komunikace. Musíme lidem začít naslouchat, ne jim říkat, jak se mají chovat. Máme silnou generaci schopných politiků, kteří ví, jak oslovit veřejnost, ale v celostátním měřítku nejdou zatím tolik vidět. Spustím kampaň, ve které tyto nové tváře představíme. Na věku nezáleží, máme v KDU-ČSL skvělé osobnosti napříč generacemi. Dejme jim šanci.

Rozběhnu ucelený seberozvojový program v každém kraji. Nikdo z nás není tak zdatný, aby se nepotřeboval zlepšovat. Vybuduji prostor, ve kterém si budeme navzájem sdílet zkušenosti. Máme desítky skvělých starostů, kteří mohou své zkušenosti předávat dál. Propojím zkušené a nováčky, aby se dokázali navzájem obohatit. Jen pokud na sobě budeme pracovat, můžeme se posouvat vpřed.

No a  nakonec se chci zasadit o to, aby členství v KDU-ČSL opravdu dávalo smysl. Každý člen se potřebuje jednoduše dostat k informacím, ale taky musí mít možnost dávat zpětnou vazbu vedení. Nestačí, aby do regionu jezdili jen ministři. Napříč regiony musí pracovat celé předsednictvo. Rozjedu systém regionálních setkání a diskusí s veřejností i se členy. Každý, kdo chce být ve svém místě aktivní, musí dostat podporu. Vytvořím sérii pravidelných vnitrostranických anket a webinářů. Díky informované členské základně dokážeme naši politiku lépe prezentovat a vysvětlovat.

Tohle je můj program, vím, proč kandiduji a teď už to víte i vy.

Na stole máte ode mě dvě lahvinky. Teda, pokud jste je už nevypili. V jedné je voda a v druhé slivovice. Je jen na vás, čím a na co chcete připít. Já chci rozhodně připíjet na lepší časy, ale musíme jako lidovci být připraveni i na těžká rozhodnutí. Prokázali jsme, že politiku vnímáme jako službu a že dokážeme zvládat krize. prokázali jsme to opakovaně, ať už jde o nedávné povodně nebo například tornádo na jižní Moravě. Jsme pro lidi jistotou v nejistých dobách. Nepoutejme pozornost médií extrémními výroky. Naše hodnoty prokazujme svou prací, politickými rozhodnutími a hlasováním. Lidovci musí být opět klidnou silou.

Zdař Bůh