Ví se o tobě, že máš velkou rodinu. Čtyři děti, to úplně vybízí k zakulacení na pětku, co myslíš?
Je to pravda, s manželkou Zuzkou máme doma čtyři malé děti. Velkou rodinu jsem si vždycky přál. Devět měsíců těhotenství je občas pěkná fuška, zvlášť když se vám kolem kotníků batolí další špunti. Myslím proto, že si zatím vystačíme tak, jak jsme.
S takovou rodinkou už skoro potřebujete malý penzion, ne?
Dlouho jsme bydleli v 3+1 v paneláku na náměstí SNP. Strávili jsme tam krásná léta, ale s příchodem dalších dětí nám začalo být trochu těsno. Rád na to vzpomínám, neodcházelo se nám lehce – poznali jsme tu spoustu lidí a dodnes tu máme mnoho kamarádů. Měli jsme pak štěstí a našli domek v Soběšicích, na který jsme si vzali hypotéku. Sami jsme tak zažili hledání nového bydlení – vím, že je to složité. V Brně se skoro nestaví, ceny se šplhají nahoru. A já nechci, aby mladí lidé, kteří tady chtějí založit rodinu, museli spoléhat na štěstí. Chceme v Brně zavést možnost družstevního bydlení, více informovat o startovacích bytech, přivést investory, spolupracovat s nimi. A k tomu nepotřebujeme žádné velikášské plány, ale každodenní práci a energii
Dokázal jsi prosadit několik věcí, které jsou inspirací i ostatním městům v republice. Například zřízení fondu na bourání černých staveb, vytvoření Poradního sboru pro bezbariérovost a strategie bydlení. Máš na to nějaký recept?
Recept ani ne. Snažím se sledovat trendy ve světě a naslouchat lidem. Když pak slyším, co je trápí, často se mi vybaví řešení hned. Pak už jde jen o to, aby se to zrealizovalo.
To se týká i družstevního bydlení?
Částečně. Podobný typ bydlení funguje i v jiných městech v Evropě. Dobrým příkladem je Vídeň, proto jsem se setkal s lidmi, kteří tamní koncepci bydlení připravovali, a čerpal od nich poměrně dost podnětů.
Je to i důvod, proč jsi byl proti směně bytových domů v centru?
Mně to vadilo z principu. Ti lidé tam roky bydlí a vytváří opravdový život v historickém jádru Brna a ten bychom mohli nadobro ztratit. Nehledě na to, že celá směna byla značně nevýhodná.
Máš za sebou stovky úspěchů, sám to nazýváš malými zázraky. Je ale něco, čemu přikládáš větší význam?
Napadají mě tři věci. Jednou z nich je služba Senior Bus. S tím jsme šli do voleb v roce 2014. Dnes se jedná o hojně využívanou službu pro seniory a hendicapované. Je to něco, co tu před pár roky nebylo a dnes je to normální součástí našich životů, z toho mám opravdu radost.
A ty další věci?
Druhým úspěchem je parkovací dům u dětské nemocnice. Je zarážející, že přes dvacet let se s tím nikomu nepodařilo hnout. Psal jsem několika ministrům, a ne vždy se to setkalo s pochopením. Až nyní se věci daly do pohybu a už pracujeme na vyřizování administrativních záležitostí, které stavbu domu umožní. A tou třetí věcí je rekonstrukce Riviéry. Podařilo se to bez zásahu do letní sezóny. Skvělý, a hlavně hospodárný počin. Rivec už navštívilo přes sto tisíc návštěvníků, od kterých sbírám další podněty na vylepšení do příští sezóny.
Jsem rád, že parkovací dům u Dětské nemocnice se postaví a že budou následovat parkovací domy i u dalších nemocnic.
To vypadá, že na co sáhneš, to se daří. Je něco, co se ti v životě nepovedlo?
No, dlouho jsem se snažil naučit německy. Znáte to, člověk se do toho vždycky s vervou pustí, poslouchá v autě cédéčka, nakoupí si učebnice, ale pak do toho něco skočí a… najednou začínáte znovu, a tak pořád dokola. Německy tak dneska umím pozdravit, objednat si kafe nebo pivo a koupit chleba. Tak aspoň, že se dokážu domluvit anglicky.
Proslýchá se, že jsi dost zásadový ve svém odmítavém postoji ke komunistům. Můžeš to trochu vysvětlit?
Pocházím ze sedlácké rodiny. Po roce 1948 přestala rodina mého pradědečka zvládat odvádět absurdně vysoké dodávky vajec a jiných produktů a komunisté ho zatkli. Museli se pak vystěhovat nejen z rodného domu, ale i z okresu, ve kterém do té doby žili. Podobný osud potkal prastrýce, který byl mlynářem – komunisté mu mlýn vzali a poslali ho do uranových dolů, kde oslepl. Ani jeden z nich ale nezahořkl. Nezlomili je, dokázali se dál dívat dopředu a šířit to, v co věřili. Jsou pro mě velkou inspirací.
Na začátku října budou opět volby do zastupitelstva. Co jsou podle tebe nejdůležitější věci, které lidi v Brně trápí?
Když se bavím s lidmi, jak se jim v Brně žije, tak mi často říkají, že výborně a že by rozhodně nikde jinde bydlet nechtěli. Přesto se ale opakuje několik věcí, kterých jsme se vlastně už dotkli, protože je zažíváme všichni.
Někdy mám pocit, že toho děti o politice v Brně ví víc než někteří kolegové na magistrátu.
Jedná se o dostupnost bydlení, kterou město musí řešit, pokud nechce dopadnout jako Praha. Musíme také dát logiku opravám silnic a uzavírkám, aby se z Brna nestávala dopravní past. Musíme zřídit koordinátora oprav. Pak je to parkování. Všichni řeší centrum města, ale zapomíná se na sídliště. A v neposlední řadě chci, aby v Brně byly dostupné školky a ty nejlepší základní školy a aby rodiče měli možnost si vybrat tu nejvhodnější školu pro své děti. Jsou to konkrétní věci, které zvládneme a budeme díky nim moci pořád říkat, že Brno je boží!