Co se týče otázky umístění oné sochy císaře Josefa II. na Dominikánské náměstí jsem velmi skeptická a při nejlepší vůli ho doporučit nemohu z následujících důvodů:

Šlo by o přemístění pomníku, stojícího dnes v bezpečném a krásném prostředí parku psychiatrické léčebny v Černovicích, jež má k císaři Josefu II. přímý vztah, neboť to byl právě on, jako jeden z prvních evropských panovníků (ne-li vůbec první!), který zakázal církvi tzv. vymítání ďábla z mentálně postižených osob za nelidského týrání a přikázal tyto osoby odborně léčit, což se právě tam, kde stojí dnes, děje. K němu by se musely doplnit – jak známo – dvě sedící sochy na podstavci, jež jsou dnes – a  zase zcela právem – umístěny vhodně v parku Lužánky (jejichž iniciátorem vzniku v roce 1786 a poté dárcem Brnu císař Josef II. také skutečně  byl).

Pomník, který by měl stát na Dominikánském náměstí, tam proto nemá prakticky žádné takové opodstatnění, ba naopak, neboť vztah Josefa II. k tomuto místu, kde do jeho doby sídlil řád dominikánů, který do Brna přišel už v polovině 20. let 13. století, byl spíše negativní. Je totiž také známo, že to byl právě císař Josef II., který 24. 10. 1784 přikázal, aby jím pověřená komise zapečetila klášterní knihovnu a jiné cenné předměty kláštera a oznámila představeným řádu, že jejich klášter s okamžitou platností císař ruší. Je pravda, že řádoví bratři tu byli ještě do 24. 2. 1785, než vše komisionálně předali a poté po ranní bohoslužbě všech 45 členů řádu odešlo z Brna. Josef II. chtěl z budov kláštera (s cennou Křížovou chodbou a refektářem) udělat vojenské skladiště, čemuž nakonec zabránili samotní Brňané, kteří dokázali, že tento jeho záměr byl v roce 1786 zrušen a klášterní kostel sv. Michala byl převeden do správy brněnského biskupství jako jeho filiální kostel. Z Olomouce sem byl přemístěn seminář 6 profesorů a 60 bohoslovců a od roku 1905 i řád redemptoristů. A na to všechno by se teď měl „dívat“ sám Josef II.? Nehledě už na to, že toto náměstí by bylo také „přesochováno“, (jako některá brněnská náměstí). neboť řada soch už ho zdobí na rampě kostela sv. Michala.

Nechci už polemizovat s tím, zda by sousoší mělo stát osaměle na volném prostranství, či obklopeno auty, jak ukazují dva přiložené snímky (to by Josef II. pak jistě záhy dostal nějaké přízvisko „hlídače parkoviště“) a navíc by narušoval monumentální pohled na stylově čisté průčelí Nové radnice, což se podařilo vytvořit až v roce 1935. Dominikánské náměstí není velkým náměstím, bylo kdysi Rybným trhem a já lituji toho, že se nepodařilo naší Pracovní skupině pro názvosloví města Brna, jíž jsem měla tu čest být členem, se k tomuto názvu po roce 1990 vrátit a omezit tak i do dneška menší problémy s názvem Dominikánská a Dominikánské náměstí v její těsné blízkosti.

Nepřichází ani v úvahu vrátit celé sousoší na jeho původní místo na dnešním Moravském náměstí, kde v letech 1892-1919 stálo, i když tam by bylo zdůvodnění jednodušší tím, že se vrátilo do prostředí, pro něž bylo vlastně záměrně vytvořeno.

Milena Flodrová – brněnská historička, nositelka Ceny města Brna